Cíle, vize, sny… a hlavně se z toho nezbláznit!!!

Po klidných a odpočinkových svátcích se rozkoukávám okolo sebe, zapínám počítač a na telefonu si zase o trochu víc všímám obsahu na sociálních sítích. Už během pár minut pozoruji to známé šílenství, na které jsem se před lety vždycky sama nachytala.

Šílenství, které ve mně často vyvolávalo úzkostný a nervózní pocit v břiše, a kvůli kterému jsem se na začátku roku cítila spíš jako ve svěrací kazajce, než šťastně a odpočatě. Tak trochu jako prase před popravou. Zvládnu to nebo ne? Tak co, bude ten letošní rok ten nej? Splním si všechno, co chci? Neměla jsem s tím vším začít už včera?

Jasně, dneska už určitě začnu!

Začínám rok úplně jinak, než jsem začínala třeba před lety. Dělám jednu zásadní věc, která mi jednoduše mění pohled na všechny cíle a plány ještě dřív, než s nimi začnu. Přišlo mi na mysl ji s vámi sdílet. Třeba se vám uleví, třeba vás bude inspirovat, třeba to zkusíte taky.

Tuším, že ani vy jste nepřehlédli.

Na přelomu roku okolo nás lítají nejrůznější motivační myšlenky, návrhy na novoroční předsevzetí, ve vzduchu je cítit tlak nových cílů, duchaplné citáty o smyslu života a nových 365 šancích, jak žít velkolepěji a šťastněji. Právě teď je totiž prý ta pravá chvíle začít hubnout, žít zdravěji, cvičit, žít víc ekologicky, začít se vzdělávat a z nového roku nepromarnit jediný den, kdy můžeme znovu začít žít naplno.

Zkuste si říct, že kašlete na to, žít svůj život naplno.

Popravdě, ať se snažím jakkoli, nejde mi to. Nekašlu na to a ani nehodlám. Jen pro mě slovo „naplno“ získalo úplně jiný význam, než seznamy cílů a vizí.

Nechápejte mě špatně. Mám přelom roku ráda a je to pro mě čas, kdy i já reviduji, rekapituluji a pouštím fantazii na špacír. Miluji ten závan nové energie a nově začínajícího roku. (Nejvíc popravdě miluji ten pocit, že se začínají prodlužovat dny a začíná se pomalu blížit jaro.)

Tak pěkně utíkej, není čas ztrácet čas!

Ano, i já jsem se na začátku roku bláznila a kupovala ve slevách permanentky do fitka, psala jsem si na vision board kolik přesně chci vydělat peněz, jaké knihy přečtu, a taky které země si přeji navštívit. Zaplavila jsem svůj diář úkoly a seznamy kontrétních kroků a začala si znovu na sílu připomínat důležitost pozitivních myšlenek a Zákona přitažlivosti.

Po pár startech „na prd“ vám dojde, že je to celé nesmysl.

Pokud nejste naivní blázen, po pár takových nepovedených startech vám dojde, že tímto tempem žádný závod nevyhrajete. Že jen plýtváte energií a nikam to nevede.

Tak jsem se na to celé vykašlala. Dovolila jsem si ten tlak pustit. Dovolila jsem si dát sama sobě čas a skutečně si sáhnout na začátku roku do hloubky sebe samotné a místo hromady cílů a prázdných frází na papíře se věnovat sama sobě bez ohledu na to, jestli to trvá dva dny nebo dva týdny.

Na přelomu roku vědomě uklízím.

Nedělám vánoční úklidy, kašlu na vyleštěný vánoční servis a na utřený prach v poličkách v předvánočním shonu. Do úklidu se vědomě pouštím v klidu po startu nového roku a uklízím na místech, která jsou pro mě v tu chvíli zásadní. Místo zaplácávání si mysli novými a novými úkoly, přáními a seznamy cílů věnuji nejdřív čas pouštění, třídění, rekapitulování a upřímnému rozhovoru sama se sebou.

Jak se mi žije v každodennosti?
Jak se cítím, když si jen tak v klidu sednu a podívám se okolo sebe?
Co mi chybí a co naopak přebývá?
Koho jsem v tomto roce potkávala a proč? A chci to tak i dál?
Co jsem tento rok nakoupila a skutečně jsem to potřebovala?
Kam jsem investovala svoje peníze? Utratila jsem je bez rozmyslu nebo skutečně investovala do sebe a do smysluplných věcí a zážitků?

Hledám odpovědi, uklízím v sobě i okolo sebe. Netlačím na sebe, vždy přijde přesně to, co má přijít. Vždy se vynoří přesně ty myšlenky, které mě posunují vpřed, které zapadají jako puzzlíky na ta správná místa a které spojují další kus skládačky zvané Můj Život. A nejde jen o nějaké bezduché fantazírování. Taky vždycky uklidím několik míst, které mají zásadní vliv, jak se jako žena v našem bytě cítím.

Jde to, může to plynout krásně a bez stresu.

Tohle novoroční uklízení není o stresu a snaze mít to kolem sebe dokonalé. Je to zkrátka ponor do sebe a taková moje vnitřní meditace, díky které dostávají moje plány a vize jinou energii a jiné obrysy, než tomu bylo dřív. Jdou z hloubky, z klidu a od srdce. A na takové plány už člověk nepotřebuje začít na začátku roku běžet jako o závod, psát sáhodlouhé seznamy a plýtvat energií.

Přála bych nám všem, abychom si každý rok dovolili plynout jako řeka, vědět, kde máme břehy a kam směřujeme, zároveň si nechat prostor na to, plány bez výčitek měnit a užívat si každý den.

 S láskou Míša ❤️

PS: Těším se na naši společnou Pilates praxi, svoji lekci si můžeš rezervovat ZDE.